na Blog.cz

Kinnu zžírala bolest na zádech. Ale nejvíce za všeho ji bolela hlava.

Ten lektvar musí být účinnější, než prášek, co jsem měla já… pomyslela si Rubby a tiše sledovala Kinnu, která ležela na neskutečně tvrdé posteli.

Kinna se probrala až k ránu. V hlavě jí stále třeštilo a víčka měla stále těžká. Na zemi spatřila neúhlednou hromadu oblečení. Sebrala ji a objevila černou kápi, triko korzetem pevným jako brnění, kalhoty z pevné látky a těžké kozačky s tlustou podrážkou. Něco z na ni vypadlo. Kinnu příjemně překvapil velký kus chleba.

S plným žaludkem se posadila a začala přemýšlet nad situací, do které se dostala. Kdykoliv pomyslela na útěk nebo zradu Jormunda, začala ji zase bolet hlava. Stejně tak, jako když s láskou vzpomínala na své přátele. Tak se raději soustředila na to, co se asi bude dít. Ale této myšlenky se moc bála tak raději myslela na důvod toho všeho-Irise. Ale ani u toho nevydržela.

Také začínala chápat, proč má Jormund takovou moc na Fläthem. Geshe byla očarovaná hora a bylo z ní vidět všechno. Dohlédla by do Ässondy, k Neprostupnému lesa, avšak do Monéry ne, ta měla vlastní kouzlo. Zato by mohla sledovat obě dvě brány i Dračí vrch.

Otevřely se dveře a Kinna se lekla.

"Neruším?" zahuhlala, ale tvářila se, že ji to vůbec nezajímá.

Posadila se vedle Kinny a šeptem spustila: "Víš, já nikdy nechtěla sloužit Jormundovi. To ta jizva. Ovládá mě. Nenechá mě utéct. Měl se mnou ze začátku problém, protože prášek, který mi dal nebyl ani zdaleka tak účinný. Jizva se mi rozrůstala pomalu. Ty už ji máš skoro úplnou. Teď tě může ovládat stejně dobře, jako mě…" objasnila jí Rubby smutným hlasem. Kinně se oči zalily slzami z představy, co ji čeká. Zoufalým pohledem přejela Rubby a až nyní si všimla něčeho děsivého. Její oči neměly normální barvu… byly oranžové.

"T-ty máš… oranžové oči?!" vykoktala.

Rubby se pousmála: "Někdy si prohlédni sama sebe, třeba ve vodě," odvětila klidně Rubby a v tváři jí zacukalo. Vstala a nejistými kroky vyšla z místnosti.

Kinna strávila v pokoji snad celý zbytek dne. Těžko říct, jestli už byla noc, neboť světlo bylo stále stejné. Byla už oblečená do Jormundových šatů, neboť ty elfské měla roztrhané.

Zrovna se chystala si znovu lehnout, když se dveře otevřely. Stál v nich mladík. V obličeji byl podobný Jormundovi. Vlasy měl hnědé a dlouhé po ramena. Zelené oči Kinně nějak záhadně připomínaly Melarda. Měl vypracované tělo se spousty jizev, které mohla vidět jen proto, že mladík měl tílko. Nemohla si nepovšimnout ani černého meče, který měl u boku.

"Jsem Sarran, Jormundův syn. Pojď se mnou," pravil znuděně.

Kinna přimhouřila oči a popadal dýku, kterou měla na posteli. Strčila si ji za opasek. Její chování Sarrana očividně pobavilo.

Prošli mnoho chodeb a Kinna se divila, že se Sarran neztratí. Šli i kolem zrcadlové místnosti, kam ji Jormund kdysi nechal zavřít, což ji velmi znervóznilo. Tehdy mále přišla o rozum. Nebýt Irise… Doteď si pamatovala zcela živě tu scénu. Temná čepel zarývající se do bělostného krku… Málem se rozbrečela. Ale zatnula zuby a zaryla si nehty do dlaní. Jizvy s tím zřejmě nesouhlasila, protože v ní zacukalo.

"Nelekej se ,Irise'. Nebude vypadat jako dřív. Otec nemohl vrátit jeho tělo. Pouze jeho vědomí. Ale ne celé, protože by pak přestal existovat v obouch světech. To už by si ho pak nikdy neviděla. Ani po smrti. Tak se ho neboj," řekl Sarran. Kinnu jeho slova vyděsila.

"Jak vypadá?" pípla.

"Jako jeden z nejlepších bojových draků," odvětil klidně.

Kinna se raději dál nevyptávala a tiše Sarrana následovala. Po chvíli vyšli na denní světlo. Kinna si sotva uvědomovala, že šli celou tu dobu do kopce. Vyšli na samotný vrchol hory. Ten výhled byl vážně nezapomenutelný. Jako mít pod sebou gigantickou mapu Fläthu. Zahleděla se k Neprostupnému lesu. Zastesklo se jí. Cítila, jak má rozpolcenou duši. Vyrušil ji příšerný zvuk. Tak děsivý řev, že se jí chtělo utéct. Někam se schovat a nevylézt.

Následoval silný vítr. Otočila se. Na příkré stěně Geshe byl drak. Svalnaté pařáty zabořil do hory pomocí dýkovitých drápů. Zahákl se i ostny na křídlech. Na to, aby mohl stát na vrcholu byl moc velký. Byl téměř dvojnásobné velikosti jak Chelonia. Jeho šupiny byly překrásné- kobaltově modré se žlutými skvrnami. Jenom blána byla oranžová a pancíř na břiše a spodku krku byl hnědý, stejné jako rohy. Ty byly tlusté a směřovaly k zemi. Místy měl i ostny.

Kinna se mu zahleděla do obrovitých očí a snažila se v nich najít Irise. Marně.

Drak na ně zavrčel. Sotva se pohnul, k zemi spadlo mnoho úlomků skaliny.

"Je v něm jen část Irise, někdy bude převládat dračí osobnost, která tě bude nenávidět. To mu klidně pohroz otcovým jménem. Poslechne…" řekl Sarran, jako kdyby mluvil o zlobivém štěněti.

Kinna přikývla a nejistě k drakovi vykročila.

"Jo, a raději ho nazývej Daongar. Jméno Iris ho vyprovokuje."

Kinna přikývla. Došla až k drakově ohromné hlavě. Drak nečinně sledoval, jak natahuje ruku a letmo se dotýká obrovského čela.

"Daongare?" špitla. Drak zafuněl a ucukl.

"Jeho schopnosti jsou velmi vzácné. V rohách má kyselinu, která rozleptá úplně všechno. Dokáže i vyvolat vichřici… Umíš to s mečem, viď? V minulé bitvě si bojovala. Na," řekla Sarran a podal jí meč s pochvou, který měl u boku. Vytasila a prohlédla si ho. Čepel byla černá a dva malé ostny, které na ní byly, měly barvu půlnoční modři. Jílec byl potažen kůží a zakončen onyxem, ve kterém bylo vyryto R.

Zasunula meč zpět do pochvy a připnula si ho k druhému boku.

"Jestli potkáš nějakého elfa, klidně ho zab…" prohodil ještě.

"Já někam jdu?" Sarran pokynul k drakovi. Kinna si všimla, že má u kořene krkupřidělané sedlo. Měl široký hřbet, na kterém by se se sedlem sedět nedalo.

Drak jí sedlo zpřístupnil. Kinna se na něj nejistě vyhoupla. Nemělo žádné přezky, jako elfská sedla. Dalo se z něj tedy snadněji spadnout, ale zároveň se v něm dalo víc pohybovat, což se v boji hodilo.

Kinna se pořádně chytla hrušky a drak uvolnil křídla. Byla delší, než se na první pohled zdálo. Než se Kinna nadála, drak se odrazil, udělal kotoul vzad a střemhlav se řítil k zemi.